Signus je stará hra, která nebyla připravená na příchod výkonných 3D grafických karet a není zpětně kompatibilní ani s operačními systémy novějšími než Windows XP. Na moderních strojích si ji tak v původní verzi můžete zahrát jen s obtížemi. Naštěstí se ale na GitHubu nachází nejen její zdrojové soubory umožňující vlastní kompilaci, ale také zazipované soubory s verzí Signusu, která je plně funkční i na nejnovějších strojích s Windows 11.
Nejnovější verze hry
Soubory najdete na GitHubu Signusu na stránce Releases, v sekci Assets.
Jak se na stránce dočtete, optimální cesta je stáhnout jak soubor s verzí 1.96.0 (např. signus-1.96.0-win64.zip), který obsahuje kompletní hru, tak i zip s verzí 1.96.1, kde je patch opravující některé chyby.
Oba soubory rozbalte, kam chcete, přehrajte verzi 1.96.0 verzí 1.96.1 a máte hotovo. Signus se spustí v okenním režimu a běží perfektně.
Originální verze hry
Palikže vlastníte CD s původní hrou a máte z nějakého důvodu chuť si užít zábavu s originální verzí hry z roku 1998, čekají vás různě složité cesty, jak dosáhnout cíle. Dosud funkční jsou dvě: použití nástroje DxWnd nebo založení virtuálního stroje se starými Windows.
Kratší cesta: DxWnd
Díky italskému nadšenci ghotikovi je na Sourceforge dostupný nástroj DxWnd, pomocí kterého lze Signus i na moderních počítačích s Windows 10 spustit v okenním režimu. Ačkoli s ním mám jen minimální zkušenost, doporučuju ho vyzkoušet. Hra se v něm spustí zcela bez problému i se všemi videosekvencemi. Hlavní a nespornou výhodou DxWnd pak je, že díky němu odpadá nutnost zdlouhavé, obtížné a na diskový prostor mnohem náročnější virtualizace starých Windows (viz níže). Nevýhodou je, že hra běží o trochu pomaleji. Znát je to zejména na rychlosti otevírání oken ve hře.
Kromě samotného programu je vhodné pročíst si i diskuzi věnovanou přímo Signusu.
Jak Signus pomocí DxWnd běží, ukazuje RealPsojed ve svém krátkém videu na YouTube.
Delší cesta: virtualizace operačního systému
Pokud vám z nějakého důvodu DxWnd nevyhovuje, musíte se vydat cestou instalace celého virtuálního operačního systému. Nestačí přitom jen nainstalovat virtuální Windows (XP a starší), je potřeba zajistit, že systém bude mít i všechny potřebné ovladače (zejména grafický).
Programů na virtualizaci je řada, osobní zkušenost mám pak s těmito: Microsoft Virtual PC 2007, Hyper-V a VirtualBox od Oracle.
Virtual PC 2007
Historicky bylo Virtual PC dobrá a logická volba. Šlo o program Microsoftu, takže podpora starších virtuálních Windows byla zaručená. Plnou funkčnost zajišťoval nástroj Virtual Machine Additionals, který se do virtuálního systému instaloval přímo v programu. Vývoj tohoto nástroje však už nepokračuje a už s příchodem Windows 10 se stal nepoužitelným.
Hyper-V
Windows 10 přinesly nutnost hledat k výše zmíněnému Virtual PC alternativu, neboť tento program v nových systémech není možné nainstalovat. Jako první se nabízí program Hyper-V, taktéž of Microsoftu. Ve své nativní verzi však neobsahuje možnost instalace virtuálních ovladačů, ty je nutno hledat na internetu a nainstalovat ručně. Ovšem ani tehdy není vyhráno. Zkušenost je taková, že instalací virtuální systém získá kromě grafického ovladače i celou řadu nových, neznámých zařízení, k nimž nelze ovladač doinstalovat. A Signus s tím má problém.
Dle informací, které jsem na internetu k problému Windows XP pod Hyper-V našel, není tento program primárně určen pro tak staré systémy, spolehlivě má fungovat až s novějšími. Pokud tedy chcete i ve Windows 10 a novějších zůstat u aplikací Microsoftu, moc možností z mého pohledu není.
VirtualBox
Oracle se svým VirtualBoxem zůstává pro Windows 10 a dalších spolehlivým pomocníkem pro virtualizaci. Pro správný běh Signusu zcela postačí základní nastavení a instalace ovladačů pomocí zabudované funkce Guest Additions. Také umí pracovat s virtuálními disky formátu VHD, který používají programy Microsoftu, což usnadní migraci virtuálního systému.